Myšák Ferda, je malý neposeda. Často utíká, prozkoumává okolí a nedá na rady mámy a táty. „Neběhej sám, Ferdo.“ Říká mu často táta myšák. „Venku na dvorku, žije velký mourovatý kocour a ten tě jednoho dne chytí a sní.
Ale Ferda si nedá říct. Jen, co se máma s tátou nekoukají, šup a už běží na dvoreček. Jednou, když zase takhle utekl z pelíšku na dvorek, schoval se naproti, pod velkou židlí. Tu židli, tam má pan domácí, aby se posadil, když si potřebuje zout holínky. Jenomže náš malý Ferda, si nevšimnul, že na židli podřimuje ten velký mourovatý kocour, o kterém mu vyprávěl táta myšák.
Ferda, pobíhal pod židlí a hledal něco dobrého k snědku. Nějaký drobínek, co by mohl upadnout panu domácímu. Kocour zavětřil a rychle seskočil, ze židle dolů. Chodil kolem dokola a hledal malého myšáka. Ferda, se ukryl do kouta. Krčil se pod židlí a strachy ani nedýchal.
„Jdi pryč, zlý kocoure!“ Říkal si potichounku.
Ale kocour pryč jít nechtěl. Stále obcházel tu židli.
„Co teď budu dělat?“ Vzlykal myšák Ferda.
„Kdybych byl poslušný a nedělal to, co nesmím, nikdy by se mi to nestalo.
Teď mě kocour chytí a sní.“
Táta myšák, vykoukl z pelíšku a uviděl Ferdu, jak se krčí pod židlí.
A hrůza! Kolem židle obchází, ten hrozný, velký kocour. Malý Ferda uviděl, jak tatínek myšák vykukuje z jejich domečku a ukazuje mu, že odpoutá kocourovu pozornost. Aby potom rychle utíkal domů, k mámě.
Potom táta myšák vyběhl a utíkal kolem kocoura, co mu nohy stačily. Kocour ho uviděl a rozběhl se za ním. V tom okamžiku, se dal vystrašený Ferda také do běhu. Běžel a běžel, až doběhl domů, k mamince. A hned za ním, přiběhl táta myšák. Kocour, ho naštěstí nedohonil.
„Nezlobte se, na mě.“ Omlouval se náš malý myšák Ferda mezi vzlyky.
„Já… už to nikdy neudělám. Už budu hodný a poslušný.“
Dagmar Tomášková
