Staletí tu stojí hrad,
říká se mu Vyšehrad.
Sláva jeho veliká,
ta až hvězd se dotýká.
Hradby zůstaly tu celé,
zbytky hradu utajené.
Brány tady stále stojí,
všechno kolem ochraňují.
Lidé se tu procházejí,
pověsti si vyprávějí.
O Libuši, krásné Šárce,
i o její zrádné lásce.
Když se z hradeb dívají,
Šemíka tam hledají.
Domů potom odcházejí,
pověsti dál zůstávají.
Vyšehrad tu bude stát,
pro každého napořád.
Autorka: Eva Maulíková
