Přišel na stanoviště mezi prvními. Viděli jsme se poprvé a já měla pocit, že ho znám, ten kluk totiž jako by vystoupil z některé publikace o projevech dětí s ADHD. Chvíli stál u mámy, ale jeho ruce byly stále v pohybu, ťukal si prsty o nohu. Oči mu těkaly od jednoho ke druhému a stále se na něco dotazoval maminky. Čekání se pro něho stalo dlouhým, a tak začal zpočátku poskakovat a pak pobíhal po celém prostranství. Při nastupování do autobusu Hynek nečekal, až ho zavolají, tlačil se hlava nehlava do autobusu. Zastavil ho Petr, který ho chytil za rameno a po celou dobu jej tak držel při sobě, dokud nezaznělo Hynkovo jméno. Možná v této chvíli začalo partnerství, kamarádství mezi Hynkem a Petrem. V autobuse seděli vedle sebe a pořád si o něčem
povídali, Hynek se usmíval a měl dobrou náladu. Petr byl vedoucí oddílu, do něhož byl zařazen i Hynek. Od prvního okamžiku byla v oddíle dána jasná pravidla. To byl první a základní krok, který nejen pro Hynka musel být učiněn. Během pobytu na táboře jsme měli možnost vidět řadu Hynkových reakcí – při startu závodu vystřelil jak torpédo a za chvíli se vztekle nebo se slzami v očích vracel zpět, protože nevěděl, co dělat. Při vysvětlování úkolu či pravidel hry neustále skákal do řeči. Nebo při kolektivních hrách porušoval pravidla, a když na to ostatní děti poukazovaly, tak je začal pošťuchovat nebo jim nadávat. Petr řadu věcí dokázal předvídat a zadával Hynkovi takové úkoly, aby měl šanci je splnit. Při řadě aktivit byl Hynek poblíž Petra, neboť jen tak mohl oddíl v pohodě pracovat. Závěrečné dny byly pro každého táborníka náročné, únava byla znát a v dohledu byla vidina loučení. Poslední táborové večery byl Hynek podrážděný, přetažený, a tím pádem celé okolí dostával do „vývrtky“. Všechny tyhle věci řešil Petr klidným a pozitivním přístupem. I my ostatní jsme trvali na daných pravidlech, ale i sankcích, které následovaly při jejich porušení. Vystupovali jsme jako jeden tým a u nikoho z nás neměl Hynek žádná privilegia po celou dobu tábora.

Hynkovo jméno zaznělo několikrát při večerním nástupu nikoli z výchovných důvodů, ale protože něco dokázal, že vydržel, že se zapojil, že byl pozornější…

Zpáteční cesta autobusem probíhala v klidu a pohodě. Zase stejný obrázek – sedadlo a na něm Hynek s Petrem. Probírali zážitky z tábora a byl to živý rozhovor plný smíchu a štěstí. Hynkova maminka už netrpělivě čekala, s čím přijdeme, co budeme povídat, na co si budeme stěžovat.

Ano, bylo to někdy těžké, bylo to obtížné, ale zvládli jsme to všichni – Hynek i my ostatní. Nevím, zda tohle chtěla maminka slyšet, ale každopádně se jí rozjasnil obličej a do očí se jí draly slzy. Loučení Hynka s Petrem bylo hodně emotivní – opět se tu projevily reakce, které se objevují
u dítěte s ADHD, to ale nás znalé nezaskočilo.

kolektiv autorů

ilustrační foto: LT PS Tuláci Klatovy

The post Hyperaktivní Hynek appeared first on Školáci.com - pro rodiče a učitele.

Každý, kdo pracuje s dětmi – ať už ve volném čase nebo profesně – se čas od času setkává s dětmi, se kterými je složitější pořízení. Některé věci nezvládají, i když jinak jsou šikovné, těžko se soustředí, obtížně komunikují… Podobné situace řeší i čím dál více rodičů. 

O dětech trochu jiných
Dnes je pro ně používán odborný termín „děti se zvláštními vzdělávacími potřebami“. Za těmito slovy se „skrývá“ mnohovrstevná skupina. Může jít o děti s takzvanými specifickými poruchami učení (označované dříve různými dys… poruchami), o děti označované jako hyperaktivní, s jazykovou bariérou, s poruchami autistického spektra, ale také např. o děti bez rodiny či s problematickým rodinným zázemím. Patří sem ale i děti mimořádně nadané, jejichž začlenění do kolektivu je často pořádná výzva.

Pionýr se zapojování těchto dětí do běžné činnosti ve svých kolektivech věnuje dlouhodobě. Již v devadesátých letech odstartoval projekt Oáza, jehož cílem bylo vytvořit v klubovnách prostor pro všechny děti bez rozdílů. V posledních letech byl významným impulsem projekt Klíčení, z něhož vzešly výchovné programy nabízející inspiraci pro úspěšnou práci se všemi dětmi při oddílové činnosti.

Taky si občas nevíte rady?
Získané zkušenosti si Pionýr neschovává, ale v rámci své otevřenosti podává pomocnou ruku ostatním. Proto na stránkách www.pionyr.cz najdete sekci nazvanou „Inspiruj se“, odkud lze čerpat náměty na konkrétní aktivity, příklady dobré praxe, zkušenosti, zkrátka tvůrčí jiskry. Najdete zde také „Poradnu“ pro rodiče i pro vedoucí dětských kolektivů, kteří chtějí své postupy zkonzultovat, ujistit se, že se ubírají správným směrem. Rodiče se také často ptají, zda má vůbec smysl jejich dítě do oddílové činnosti zapojovat (což v naprosté většině případů má!).

Některé dotazy a odpovědi, u kterých tazatelé souhlasili, jsou v poradně zveřejněny. Určitě ale budou přibývat další. Takže i když nemáte vlastní palčivý problém, ale jen se o tuto oblast zajímáte, určitě tu čas od času najdete něco nového. Stačí si otevřít adresu: www.pionyr.cz/inspirace/poradna.

Pionýr

The post Nebojte se zeptat, naše Poradna je tu pro vás! appeared first on Školáci.com - pro rodiče a učitele.