Portál pro rodiče a pedagogy-učitele.
Informace, náměty, zkušenosti.
Učební materiály, vzdělávací program.

O perníkové chaloupce

Školáci.com – pro rodiče a učitele | Portál pro rodiče a pedagogy-učitele


» (114) | Vložit komentář
Rubrika: Pohádky

Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel drvoštěp se svou zlou ženou a macechou jeho dětí – Jeníčkem a Mařenkou.

Drvoštěpova rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se nelíbilo hlavně maceše, a tak jednoho dne spustila: „Čtyři se tu neuživíme, půjdeme zítra do lesa a děti tam necháme.“ Drvoštěp nechtěl, ale macecha do něj tak dlouho hučela, až ho udolala. Jenže nevěděli, že to všechno slyšel Jeníček s Mařenkou. Mařenka se zoufale rozplakala, ale Jeníček dostal nápad. „Neboj Mařenko, my v lese nezůstaneme“, řekl odhodlaně a šel před chaloupku, aby nasbíral kamínky.

Druhý den se vypravili na cestu a Jeníček si celou cestu značil kamínky cestu, aby se mohli s Mařenkou večer snadno vrátit zpátky domů. Když přišli do lesa, macecha s tatínkem rozdělali oheň, nechali u něj děti a odešli. „Jdeme kácet dříví. Až skončíme, přijdeme pro vás“, řekla macecha a odešli.

Dětem bylo u ohýnku dobře a za chvilku usnuly. Když se probudily, byla už noc a nikdo nikde. Mařenka začala plakat, ale Jeníček ji uklidňoval: „Neboj Mařenko, já cestu domů najdu.“ A skutečně! Pod nočním měsícem se kamínky jen blyštěly, a tak se děti vydaly na cestu zpátky. Kamínky je dovedly až k jejich chaloupce! K ránu už byly obě děti zase doma ve svých postýlkách. Macecha z toho příliš radost neměla, ale co mohla dělat.

Jenže čas šel dál a bída byla čím dál větší. A tak jednoho dne macecha povídá: „Nic naplat, nemáme co do pusy, zítra odvedeme děti do lesa a necháme je tam. Jen musíme jít ještě hlouběji, aby už nenašly cestu domů“ Tatínek nechtěl, ale macecha ho opět přemluvila.

Jeníček s Mařenkou zase všechno slyšeli, a tak se Jeníček opět rozhodl, že nasbírá kamínky, ale ouha! Macecha je zamkla v pokoji. Jeníček si ale dokázal poradit. Rozhodl se, že krajíček chleba, co s sebou dostanou k obědu, bude cestou drobit, a tak najde opět cestu k jejich chaloupce.

Jak si řekl, tak také druhý den udělal. Opět přišli do lesa, kde je tatínek s macechou nechali. „Jdeme štípat dříví, do večera se vrátíme“, řekla macecha a odešli. Děti opět u ohýnku usnuly a probudily se až v noci.

Jeníček vyskočil na nohy a hned se chtěl vydat domů po stopách drobečků, kterými si značil cestu do lesa, ale nešlo to. Všechny drobečky sezobala lesní zvěř! Jeníček s Mařenkou byli ztraceni! Nezbylo jim nic jiného, než se spolehnout sami na sebe.

Dlouho bloudili lesem a snažili se najít cestu domů, až nakonec zabloudili k chaloupce. A nebyla to ledajaká chaloupka! Byla celá z perníku a dalších dobrůtek. A protože měli Jeníček s Mařenkou velký hlad, hned se pustili do sladkostí. „Kdopak mi to venku loupe perníček?“ Ozvalo se zevnitř. Děti se lekly, ale hned pohotově odpověděly. “To nic, to jenom větříček.“ A s chutí jedly dál.

Jenže nevěděly, že je to chaloupka zlé babi jagy, která si postavila chaloupku z perníku jen proto, aby do ní mohla lákat děti a potom je jíst! Babici to nedalo a nakonec vyšla ven, kde našla Jeníčka s Mařenkou, jak se cpou perníčkem z její chaloupky.

Chytla je a zavedla dovnitř. Jeníčka dala do chlívku, aby si ho vykrmila a snědla a Mařenka jí musela pomáhat. A tak Jeníček dostával samé dobrůtky – to proto, aby rychle přibíral na váze a aby si ho mohla zlá čarodějnice brzy uvařit a sníst. Vždy jednou za čas, přišla babice ke chlívku a chtěla, aby Jeníček vystrčil prstíček a ona mohla zjistit, jestli už tloustne. Jenže Jeníček nebyl hloupý a vždy ježibabě strčil kůstku. Ježibaba se velmi divila, že vůbec netloustne, až jednoho dne se dopálila a rozhodla se, že tak jako tak Jeníčka upeče a sní.

Mařenka velmi plakala, ale ježibaba se nedala obměkčit. „Nejdříve roztopíme pec a upečeme chleba“, oznámila babice. „Mařenko, vlez do pece a zjisti, jestli už je dost rozehřátá.“ „Ale já nevím, jak se do pece leze“, dělala ze sebe hloupou Mařenka. „Můžete mi ukázat, jak se leze do pece?“ Ježibaba vůbec netušila, že jde o lest a bez sebemenšího podezření si do pece vlezla. Mařenka ani chvilku neváhala a strčila babici do pece a zavřela ji tam. Potom běžela osvobodit Jeníčka a spolu utíkali domů, jen co jim nohy stačily.

Když doběhli do chaloupky, zjistili, že jejich macecha mezitím zemřela a jejich tatínek ode dne, co je nechal v lese, se velmi trápil a každý den své děti hledal. Jakou měl teď radost z jejich návratu! A tak se společně radovali a slíbili si, že už navždy budou spolu ve své chaloupce na kraji lesa.

Líbí se vám tento příspěvek?
Podpořte jej kliknutím na odkaz "To se mi líbí" »

Přečtěte si také:

  • O vráně, která neuměla krákatO vráně, která neuměla krákat „Takhle se to dělá,“ poučuje synka matka - vrána: „musíš otevřít zobák a pořádně kráknout.“ Malý rozčepýřený vráňák otevře zobák, ale vyjde z něj jen: „Láááááááá,“ „To snad není pravda,“ bije se matka-vrána křídlem do hlavy a vříská: „ […]
  • Kdo je hloupější?Kdo je hloupější? Jednomu chalupníku nezůstalo z celého jmění nic více než slepice. Poslal ženu na trh, aby ji prodala. "A zač?" ptala se žena. "No zač, co trh platí." Žena vzala slepici a šla. U města potkala jednoho sedláka. "Strejčku, kupte slepici!" […]
  • O Kuliferdovi 12/14O Kuliferdovi 12/14 Ježek s Kuliferdou namačkaní pod chlebem v batohu cestovali dosti dlouho a to kolébání a předení by je málem ukolébalo k spánku, jenomže najednou ucítili, jak někdo bere batůžek do ruky a otevírá ho. To Anetka dostala hlad. „Honem, […]
  • MalenkaMalenka V jedné chaloupce nedaleko vesnice žila jedna stará žena, která si celý život moc přála děťátko. Jednoho dne se rozhodla zajít za známou čarodějnicí, která by jí snad mohla pomoci. Žena: Moc tě prosím o pomoc. Velice ráda bych měla malou […]
  • O pyšném motýloviO pyšném motýlovi Pod Bělským lesem, na louce za potůčkem, žil motýl Duháček. Nejmenoval se tak náhodou, jeho křídla hýřila všemi možnými barvami a tak když letěl, nechával za sebou duhovou stopu, která se vznášela nad loučkou. Jakmile se sluníčko svými […]
  • Čert a KáčaČert a Káča V jedné vesnici bydlela Káča. Byla svobodná, a to už ji bylo k čtyřicítce, ale nikdo ji stále nechtěl. Ve vesnici byla každou neděli muzika. Káča tam pokaždé chodila a doufala, že ji někdo vyzve k tanci, ale nikdo to neudělal. Proč? Káča […]

Licence: Všechny Digitální učební materiály jsou publikovány pod licencí Creative Commons.
Creative Commons License

Přihlášení

Rubriky a témata

rozbalit vše | zavřít vše

Staň se redaktorem / redaktorkou

Přispěvatel-ka
Zaregistruj se » Vkládej články

Líbí se Vám zaměření těchto stránek a obsahové téma je Vám blízké? Napište několik řádek textu. Rádi zveřejníme Vaše názory, příběhy, praktické zkušenosti, atd.
» Staň se redaktorem / redaktorkou

Doporučujeme

MojeGalanterka

Jdeme do školy

Nápady a inspirace pro školáky

Přidejte se do skupiny a neváhejte všichni sdílet své nápady a inspirace.



FB stránky

FB skupina

Přidej se

Mediaplayer