Portál pro rodiče a pedagogy-učitele.
Informace, náměty, zkušenosti.
Učební materiály, vzdělávací program.

O pyšném motýlovi

Školáci.com – pro rodiče a učitele | Portál pro rodiče a pedagogy-učitele


» (104) | Vložit komentář
Rubrika: Pohádky

Pod Bělským lesem, na louce za potůčkem, žil motýl Duháček. Nejmenoval se tak náhodou, jeho křídla hýřila všemi možnými barvami a tak když letěl, nechával za sebou duhovou stopu, která se vznášela nad loučkou. Jakmile se sluníčko svými paprsky dotklo duhových barev, celá louka se na chvilku rozzářila a zatřpytila. Ach, to vám byla krása. Kytky si mohly hlavičky vykroutit, jak se otáčely, aby tu nádheru viděly a zvířátka vykukovala z lesů a údivem nemohla ani dýchat. A Duháček si poletoval sem a tam, a tam a sem, a různě se nakrucoval a byl na sebe moc pyšný.

Ale pýcha není dobrá vlastnost a když ho kytičky volaly, aby si k nim na chvilku přisedl a když si s ním ostatní motýli a broučci chtěli hrát, tak Duháček jenom nadzvedl tykadla a pomyslel si „to tak, hrát si s obyčejným hmyzem a sedat si na obyčejné kytky. Ani náhodou, já jsem vyjímečný, já jsem duhový, já jsem ze všech nejkrásnější!“

Po čase už ho nikdo nezval a nikdo už údivem nevzdychal, když letěl kolem. Byl pořád krásný, ale jeho krása ho omámila tak, že se z něj stal pyšný, zlý motýl.

Jednoho dne bylo už sluníčko od toho svícení docela unavené a tak si zavolalo na pomoc mraky. Připluly jak jen nejrychleji dovedly a schovaly sluníčko, aby si mohlo trošičku odpočinout. V tu ránu všechna zvířata, všechen hmyz i všechny luční kvítka věděly, že s mraky přijde déšť. Zvířátka zalezla do svých pelíšků a nor, broučci se schovaly pod hlavičky květin, které už byly připravené, sklopené a uzavřené. Jen pyšný motýl nic nedbal, že bude pršet a pořád si poletoval a naparoval se.

„Ani jedna kapka se mě nedotkne, i déšť ví, že jsem nejkrásnější a nedovolí si mě zmáčet“ mudroval nahlas, právě, když spadla první kapka.

Ale dešti je jedno, jestli je někdo takový a nebo makový, když prší, tak prostě prší. Přece se kapky nebudou vyhýbat nějakému motýlovi? Kdo to kdy viděl?
A tak začalo pršet. Nejprve jen tak trochu, aby se neřeklo, ale pak stále víc a víc a kapky byly také stále větší, až už úplně lilo jako z konve.

Duháčkovi došlo, že je zle. „Pomóc, pomozte mi prosím, už jsem celý mokrý!“ volal a prosil.
„Zvonečku, mohu se k tobě na chvilku schovat?“ ale zvonek ho neslyšel, pobrukoval si písničku a kdepak by ho napadlo, že Duháček venku mokne a chce si k němu zalézt.
„Kopretinko, prosím, ty máš veliký klobouček, pusť mě pod něj“ žadonil u bílé kopretiny.
„Jdi se schovat jinam Duháčku, nemám tu už místo, dřív jsi nechtěl a já ti teď pomoci nemohu“ zašeptala kopretina.

Nikdo nemohl motýlovi pomoci, buď měli všude plno, nebo ho neslyšeli a nebo ho chtěli potrestat za to, jak ošklivě se choval.

Když už si sluníčko odpočinulo, protáhlo se a opatrně odstrčilo mráčky na stranu, uvidělo motýla, jak se celý mokrý choulí v trávě a pláče. A tu se teprve podivilo, Duháček měl křidélka úplně šedivá, vody mu smyla všechnu tu nádheru a stal se z něj obyčejný, možná i trochu ošklivý motýl. „Tak proto tak naříká“ pomyslelo si sluníčko. „Tak už neplač Duháčku, roztáhni křidélka, já ti je vysuším“ usmálo se na motýlka a pošimralo ho na tykadle.

„Už nejsem duhový, jsem obyčejný motýl“ pobrekával .

„Duháčku, poleť ke mně, dotkni se mě křidélky a já ti dá trošku své barvy“ volal na něj zvoneček.
„A ke mně také, i bílá je hezká barva“ usmála se kopretina.
„Přileť si i k nám“, zvaly ho další a další květiny a tak Duháček lítal od kytky ke kytce, tu se otřel o pampelišku, támhle zase o chrpu a hnedka vedle, opatrně aby jí neublížil, se zlehounka dotknul pomněnky.

A tak tam sbíral barvičky a po chvilce už zase zářil, jeho křídla hýřila všemi možnými barvami a možná byl ještě krásnější než dřív. Nad celou loukou se vznášel duhový opar, až se i vánek vrátil, aby viděl tu nádheru.

Duháček nikdy květinám nezapomněl jak ho zachránily a vždycky, když letěl kolem, tak se u nějaké co chvilku zastavil, aby si popovídal. Déšť nesmyl jenom barvu z křidélek, ale taky spláchnul pýchu, která se už potom nikdy nevrátila.

Tak už to někdy bývá, že se nám musí stát něco zlého, abychom poznali, že jsme se nechovali správně. A tak to bylo i s Duháčkem. Až někdy půjdete kolem Bělského lesa, nezapomeňte se stavit, uvidíte krásu kterou jste ještě neviděli.

Marcela Schejbalová

Líbí se vám tento příspěvek?
Podpořte jej kliknutím na odkaz "To se mi líbí" »

Přečtěte si také:

  • Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřekCo můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek Žila, byla v lese zvířátka. Blížila se zima a zvířátka si musela obstarat potravu. Veverky sháněly oříšky, myšky zrníčka obilí, ježek si do pelíšku nosil listí, když náhle uviděl zajíčka, jak si leží v trávě. „Zajíčku, zajíčku, […]
  • Příběh myšáka FerdyPříběh myšáka Ferdy Myšák Ferda, je malý neposeda. Často utíká, prozkoumává okolí a nedá na rady mámy a táty. „Neběhej sám, Ferdo.“ Říká mu často táta myšák. „Venku na dvorku, žije velký mourovatý kocour a ten tě jednoho dne chytí a sní. Ale Ferda si […]
  • Jak datel stávkovalJak datel stávkoval Úvod: V chaloupce u lesa je jeden domeček, v něm bydlí s kocourem kouzelný dědeček. Kouzelný dědeček má tajemnou moc, vypráví pohádky na dobrou noc. Skřítkové je dětem po světě roznáší, pohádky roznáší ve kterých […]
  • O perníkové chaloupceO perníkové chaloupce Byla jedna chaloupka u lesa a v ní bydlel drvoštěp se svou zlou ženou a macechou jeho dětí – Jeníčkem a Mařenkou. Drvoštěpova rodina byla chudá a brzy neměla téměř co jíst. To se nelíbilo hlavně maceše, a tak jednoho dne spustila: […]
  • DrobekDrobek Byla zima a na cestě ležel drobek z voňavého sladkého koláče. Přiletěli k němu dva hladoví vrabci a chtěli drobek sníst. Ale ten drobek byl jenom jeden a vrabci se o něj začali tahat:“ dej ho sem, ten je můj, já mám hlad.“ vytrhl vrabec […]
  • Pták Ohnivák a liška RyškaPták Ohnivák a liška Ryška Jeden král měl velikou krásnou zahradu. Bylo v ní mnoho vzácného stromoví, ale nejvzácnější byla jedna jabloň, co prostřed zahrady stála. Měla každý den jedno jablko, a to bylo zlaté: ráno odkvetlo, ve dne zrostlo a do noci dozrálo, a […]

Licence: Všechny Digitální učební materiály jsou publikovány pod licencí Creative Commons.
Creative Commons License

Přihlášení

Rubriky a témata

rozbalit vše | zavřít vše

Staň se redaktorem / redaktorkou

Přispěvatel-ka
Zaregistruj se » Vkládej články

Líbí se Vám zaměření těchto stránek a obsahové téma je Vám blízké? Napište několik řádek textu. Rádi zveřejníme Vaše názory, příběhy, praktické zkušenosti, atd.
» Staň se redaktorem / redaktorkou

Doporučujeme

MojeGalanterka

Jdeme do školy

Nápady a inspirace pro školáky

Přidejte se do skupiny a neváhejte všichni sdílet své nápady a inspirace.



FB stránky

FB skupina

Přidej se

Mediaplayer