Autor: redakce

Byla jednou jedna babička, která se rozhodla upéct svému dědečkovi domácí chléb z žitné mouky. Dostala totiž od známého pekaře chlebový kvásek, který chtěla využít a překvapit tak dědečka svým pekařským uměním.

Neměla však vůbec ponětí o tom, že jí do chlebového kvásku skočil nenápadně neviditelný skřítek Chlebánek, který se v něm potají schovával.

Tenkrát, když ještě žila vlaštovička Švitořinka se jí stala neobvyklá příhoda.

Zamilovala se totiž do vrabčáčka Čimčaráčka a veškerý svůj čas trávila jen s ním. Opustila dokonce i svoje pěkné hnízdečko, které si postavila na náspě jednoho velikého statku a nastěhovala se za Čimčaráčkem. Od rána do večera trávili den jen spolu a jeden bez druhého neudělal, ani skok, ani frnk. Jejich láska byla opravdu jedinečná a veliká tak, že zamilovaná vlaštovička dočista zapomněla na to, že nastal podzim a všechny ostatní vlaštovky se chystají k odletu. Čekala je dlouhá, předaleká cesta na jih, za teplem a za sluníčkem přesně tak, jak tomu bývá u vlaštoviček každým rokem zvykem.

Dobrý den děti, chtěla bych se Vás zeptat, jak se člověk cítí, když je sám? Někdy máme chuť být sami, aby nás nikdo nerušil, ale já mám na mysli být úplně sám, nemít nikoho, kdo by si třeba s námi hrál nebo si s námi povídal tak jako v tomto příběhu o knoflíku.

Ztracený knoflík

Cvrnk! Júú!
Uletěl knoflík z košile a zakutálel se do nejtmavšího koutku pod postelí. Co myslíte děti, kdyby uměl knoflík mluvit, co by asi řekl?

„Jé, kde to jsem? To byl skok, viděli jste to? Kam jsem se to dostal to je paráda. Tady se aspoň nebudu muset pořád zapínat a rozepínat. Nikdo mě tu nenajde, to je nejlepší místo na schování.“