Květen 2012 - Školáci.com - pro rodiče a učitele

Když Ježek s Kuliferdou proběhli škvírou mezi dveřmi, stali se svědky zvláštní podívané. Maminka poskakovala po pokoji, tu po jedné noze, tu po obou a tleskala rukama vysoko zdviženýma. Občas se obrátila a mávla rukou. Naši kamarádi si chvíli mysleli, že snad tančí, ale proč to dělá teď večer v Anetčině pokoji, to nevěděli. Dokonce nehrála ani žádná hudba. Celý článek »

Na jednom hřišti visely dvě houpačky.
Jedna malá a druhá velká. Ta malá houpačka houpala malé děti, jenom tak trošičku, aby se nebály, houpala je něžně jako maminka v náruči.
Ta velká houpačka zase houpala větší děti. Vysoko až do nebe a ty větší děti se smály a volaly:“júú letíme až do nebe jako raketa do vesmíru.“
Celý článek »

Když Anetka odešla a koupelna ztichla, přemístil se Kuliferda s Molem zpátky k ježkovi do proutěného koše.
„V koupelně asi nemáme nejlepší úkryt,“ řekl Kuliferda.
„No hlavně, že je pryč,“ odfrkl si Ježek.

„Ale co když ještě přijde maminka a rozhodne se prát?“
„Počkáme, až se setmí, a pak půjdeme jinam,“ odpověděl Ježek a pak nahlas přemýšlel: Celý článek »

Byla zima a na cestě ležel drobek z voňavého sladkého koláče. Přiletěli k němu dva hladoví vrabci a chtěli drobek sníst. Ale ten drobek byl jenom jeden a vrabci se o něj začali tahat:“ dej ho sem, ten je můj, já mám hlad.“ vytrhl vrabec druhému drobek ze zobáčku.
„Cože, ten drobek sním já, okamžitě mi ho vrať!“ Klovl silně vrabec druhého až mu drobek vypadl. Vrabci se začali prát, křičeli na sebe a vytrhali si peříčka.
Mezitím zafoukal silný vítr a odnesl drobek z koláče pryč. Celý článek »

Byla jedna pastelka, která celé dny kreslila. Byl to její velký koníček. Kreslila všechno, co ji napadlo. Stromy, lidi, domy, pokreslila všechny papíry, které měla.
Jednou si přála nakreslit noční oblohu. Vzala si v noci papír a dívala se z okna. Ale sotva udělala první čáru, najednou se jí zlomila tuha.
„To ne! vykřikla nešťastně, co budu dělat?“ rozplakala se.
Pláč zaslechla voskovka. „Proč pláčeš, rušíš tady všechny, vzbudila jsi mě“, trochu se na pastelku zlobila. Celý článek »

Občas se člověk ráno probudí a má náladu pod psa. Nic ho nebaví, mračí se a tak se to jednou stalo i jedné pávničce.

Od samého rána jenom kňourala, prskala na všechny strany a nic se jí nedařilo. „To je teda den“, říkala si a tvářila se jako kakabus. Na co sáhla, to pokazila. Připálila cibuli, vajíčka byla jako uhlíky a to ji tak rozzlobilo, že měla chuť se vším praštit. Chtěla hodit vajíčka na zem nebo něco rozbít. Už se na ni rozzlobila i kuchařka: „hned toho nech nebo si vezmu jinou pánvičku, s tebou se dnes opravdu vařit nedá. “Ale nezabralo to. Pánvičku ta zlost jen tak nepřešla, držela se jí jako klíště a nemohla se jí zbavit. Asi to děti znáte, když je někdo nazlobený tak ta zlost musí ven. Celý článek »