Už je podzim (František Hrubín)
Už je podzim, hnědá hlína lepí se mnám na paty
a z modrého nebe zbylo jenom Hance na šaty.
Draku, hledej mezi mraky ještě kousek plátýnka,
ať si může modrou sukni ušít také maminka.
Mraky
Honily se šedé mraky,
v dešti mezi paneláky.
Trvalo jen malou chvíli,
než do sebe narazily.
Teď ví celá zeměkoule,
proč i mraky mají boule.
Oříšky
Lesem kráčí potichu
medvěd v hnědém kožichu.
Nehledá tam šišky,
má chuť na oříšky.
Až já lískou zatřesu,
spadne tolik ořechů,
že je sotva unesu,
dumá medvěd ve spěchu.
Brum, brum, bručí míša cvalík,
veverky se mají,
domů táhnou velký balík,
snad mi ořech dají.
Deset myší kočku slyší
Deset myší kočku slyší,
deset myší hlasy ztiší,
jedenáctá juchá,
protože je hluchá.
Zajiček
Zajíčku v lesíčku, copak děláš?
Běhávám, skákávám, tady mě máš.
Zajíčku v políčku, copak to jíš?
Travičku, hošíčku, však ty to víš.
Kobra a bobr
Ptá se kobra bobra:
“Máš se dobře, bobře?”
Bobr říká kobře:
“Dobře, kobro, dobře.”
“Dobrá,” říká kobra,
tak pojď přeprat obra.”
Medvíďátko
Pročpak malé medvíďátko
spí tak sladko, ach tak sladko?
Ono se mu v noci zdá,
jak to bývá u medvědů
o velikém hrnci medu.
Proto malé medvíďátko
spí tak sladko, ach tak sladko.