Byl jednou jeden ježidědek, který žil již dlouhá léta v lese ve staré chatrči na dvou nožkách od slepic.
Byl již starý, líný a stále vyžadoval klid. Bylo mu zatěžko vytáhnout ze svého obydlí paty, proto pokud potřeboval někam zajít, popohnal tu svou chatrč a šel tam i s ní, neboť ji za ta léta již naučil chodit.
…
Víte, děti, že i každý den v týdnu má svého skřítka nebo vílu? Všichni dohromady si říkají Týdeníčci. Bydlí společně v domečku se sedmi pokojíčky na úpatí duhy a nedají jeden na druhého dopustit.
Pondělín je rozvážný, do ničeho se nehrne, na všechno má dost času. Má rád barvu letní oblohy a takové nosí i tričko. Pod modrou kšiltovkou se mu kroutí pramínky černých vlasů a jeho šedé oči vypadají pořád trochu ospale. Ale to je jen zdání. Přebírá službu první den po víkendu a tak mu chvíli trvá, než se docela probere. Ve skutečnosti je to velice vnímavý a chytrý skřítek.
…
Petřík se chystal na noc k babičce. Než odešel ráno do školky, připravil si na stolek pastelky, aby je nezapomněl doma jako posledně. Moc rád si kreslil.
Pastelky se tísnily v papírové krabičce. „Au, nestrkej do mě, zlomíš mi špičku“, hartusila zelená pastelka na svou modrou sousedku. „A netlačte se nebo tu s vámi nebudu! Nevím, co byste si beze mě počaly. Nenamalovaly byste ani strom, ani trávu, dokonce ani kytičky!“
…
Kamil stál opřený o plot s rukama v kapsách a pozoroval zedníky, jak zručně skládali jednu cihlu vedle druhé do postýlek z malty a jak je v další řadě šikovně kladli přes sebe. Nový dům rostl pod jejich rukama jako z vody.
Sebral kousek cihly a začal si malovat na chodník. Namaloval domeček, v něm okna a dveře a komín a vedle něj plot a za plotem květiny. Jenže co to? Ne a ne namalovat pěknou kytičku. Pořád mu pod rukou vycházely jen rovné čáry, žádná do obloučku.
…
Po bílém květu kopretiny běhala červená beruška Věruška a hlídala si svoje hospodářství. Pod květem, pěkně v suchu a v teple, se pásly vykrmené mšice. Jejich sladké „mlíčko“ beruškám moc chutná, proto se o své stádečko dobře starají. Někdy se stane, že se k němu nenápadně dostane jiná beruška, která si chce ukrást trochu té dobroty. To má potom beruška Věruška plné ruce práce, aby …
Žil byl jeden chudý dřevorubec a ten měl ženu, ke které mu pánbů nadělil tři dcery, už to byly holky na vdávání. Bydlili v malé chalupě hned u lesa, odkud se každého rána vydával za prací a jedna z dcer mu nosila oběd. Přišla řada zase na tu nejstarší, a tak otec řekl: „Abys našla cestu, ty holka ztřeštěná, vezmu si tady pytlík prosa a budu ho cestou rozsypávat.“ Nu, nápad to byl dobrý, kdyby v lese nelétalo tolik hladových vrabčáků, skřivanů, pěnkav, kosů i čížků. Když se nejstarší dcerka vydala s obědem, bylo proso sezobáno do posledního zrnka, a tak …
Přišly Vánoce. Zimní krajina byla zasypána sněhovým popraškem, mrzlo jako když praští a tak byly všechny děti zalezlé ve svých teplých domovech, kde již netrpělivě vyčkávaly na příchod Ježíška. Své dopisy pro něj měly již dávno odeslané a nyní jen s obavami vyčkávaly, zda se ta všechna jejich tajná a toužebná přáníčka vyplní.
Konečně nastal onen tolik očekávaný Štědrý den a děti se konečně dočkaly! Malý Jirka s Janičkou už byli od samého rána jako na trní.
…
V prastarých časech rozkázal jeden král zabít všechny staré lidi, kteří už nemohou pracovat.
Tehdy žil jeden syn, který měl svého otce nade všechno rád. Když královi vojáci prohledávali celou zemi, schoval svého otce na dvoře pod veliké necky a tajně mu nosil jídlo. A jeho velká synovská láska byla brzy bohatě odměněna.
…
Byl horký letní den. Sluníčko na obloze svítilo a hřálo. Své horké paprsky vysílalo dolů na zem, na stromy, květiny, zahrady, louky, pole, lesy, rybníky, řeky, moře a jezera. Dívalo se dolů a starostlivě zahřívalo zem a nořilo své paprsky do vodních hladin, korun stromů, polí a zahrad, odkud jako dlouhým stéblem vysávalo kapky vody a v podobě malých kapiček páry je rozfoukávalo po čisté obloze. …
Jednomu chalupníku nezůstalo z celého jmění nic více než slepice. Poslal ženu na trh, aby ji prodala.
“A zač?” ptala se žena.
“No zač, co trh platí.”
Žena vzala slepici a šla. U města potkala …
