Na výlet my jdeme spolu,
do kopce a z kopce dolů.
(začínáme v podřepu, přešlapujeme na místě
a při tom se zvedáme do stoje “do kopce”
a opačně “z kopce”)
Utíkáme z kopce klusem,
jak když jedem autobusem.
Utíkáme, utíkáme, na nikoho nečekáme.
(děti se rozběhnou po místnosti)
Z výletu už nemůžeme, nožičkám my pomůžeme.
Jeden krok a druhý krok, takhle půjdem domů rok.
(předkloníme se, chytíme nohy za kotníky
a takto chodíme po místnosti)
“Ježku, ježku, ježatý,
už ti šlapou na paty!
Protože jsi pomalý,
všichni by tě dohnali.”
Ať si, ať si, ať si si!
Kdyby pozor dali si,
viděli by na značce,
ŽE SE BLÍŽÍM K ZATÁČCE.”
Tydli tydli, kdo tu bydlí?
Vašík pašík uličník.
Zmazal židli od povidlí,
jede koupit lavičník.
Kdepak jede – šlape pěšky!
Chce-li utřít povidla,
musí dolů z koloběžky –
NESMĚJÍ SEM VOZIDLA.
A be ce de, Martin jede
po silnici do města.
Pěkně jede? Co tě vede!
Je to cesta necesta.
Musí hlídat, aby z kola
nesletěl až do polí.
Tahle značka totiž volá:
NA CESTĚ JSOU HRBOLY!
