Víš, jak se chytá jarní vítr?
Vezmeš lepidlo – nejmíň litr,
natřeš jím holé větve stromů
a pak se rychle schováš domů.
Až jarní vítr poletí,
lep na větvích ho přilepí,
větve ho sevřou jako kleště,
vytřesou z mraků jarní deště,
ty vítr zkrotí – tak je to.
Potom už může přijít léto.
Vidím, vidím paví oko,
letí, letí převysoko.
Vidím, vidím babočku,
kouká na mne po očku.
Jaro ladí ptáčkům noty,
chce se nám ven ze samoty.
Vrabci první mezi ptáky
hrají si zas na rošťáky.
Děti plné dobré vůle,
jdou se dívat na bledule.
Z hor se chladné vody řinou,
schováme se pod peřinou.
Jaro už otvírá
strakaté dveře.
Vstaňte rychle od oběda
nebo od večeře,
snídani nechte snídaní,
do dlaní
naberte kuličky na hraní,
vemte si švihadlo,
když vás to napadlo,
namažte máslem dva krajíce,
obujte toulavé střevíce,
v klusu
pošlete sluníčku pusu.
A pak se aspoň na chvíli
hoňte za motýly
na louce okolo keře.
Jaro už otvírá
strakaté dveře.
Zimo, ty jsi bílá paní,
končí tvoje kralování,
sundej bílou korunu
a sesedni ze trůnu.
Už je na tě čas,
za rok přijdeš zas.
Táta včera na venku,
našel první sněženku,
vedle petrklíč,
zima, už je pryč!
Zimo, už jdi pryč
Zimo, zimo, už jdi pryč,
jaro si už chystá klíč.
Otevírá jarní bránu,
jmenuje se petrklíč.
