Náruč kvítí
Nesu, nesu náruč kvítí,
trhal jsem je všechna sám.
pro koho mi očka svítí?
Až je mojí z nejmilejších
maminečce dám.
Nesu, nesu náruč kvítí,
trhal jsem je všechna sám.
pro koho mi očka svítí?
Až je mojí z nejmilejších
maminečce dám.
Na zarádce pro maminku
pěstoval jsem konvalinku.
Sluníčko volal v nečase,
mráčky prosil v parném létu,
a pak jsem spatři po čase
maminku vonět k tomu květu.
Tradá-dáda-dam, já někoho mám.
Já mám mámu a ta máma
má mě, má mě, nejde sama.
Já dám ruku mámě, on zase dá mně.
Po cestě jí povídám – tradá-dáda-dam.
Maminka je tuze dobrá,
má nás všechny ráda,
když tatínek někdy spustí,
kryje nám všem záda.
Však my se jí odměníme,
až budeme pracovat, …
Miminko si sladce spinká,
ve své růžové postýlce,
je to holčička malinká,
dělá radost mamince.
…
Má maměnka cosi má, cosi má,
schovala to do sena, do sena.
A byly to ořechy, ořechy,
bylo jich tam dva měchy, dva měchy.