Maminka

Náruč kvítí

Nesu, nesu náruč kvítí,
trhal jsem je všechna sám.
pro koho mi očka svítí?
Až je mojí z nejmilejších
maminečce dám.

Konvalinka

Na zarádce pro maminku
pěstoval jsem konvalinku.
Sluníčko volal v nečase,
mráčky prosil v parném létu,
a pak jsem spatři po čase
maminku vonět k tomu květu.

Cestou domů si zpívám

Tradá-dáda-dam, já někoho mám.
Já mám mámu a ta máma
má mě, má mě, nejde sama.
Já dám ruku mámě, on zase dá mně.
Po cestě jí povídám – tradá-dáda-dam.

Lalala

Lalala lalala, máma tátu volala,
lelele lelele, kolo už nemele!

Má maměnka cosi má, cosi má

Má maměnka cosi má, cosi má,
schovala to do sena, do sena.
A byly to ořechy, ořechy,
bylo jich tam dva měchy, dva měchy.

Přejít nahoru