Jablíčka
Jenda sedí pod jabloní, jablíčka až k němu voní.
Jedno spadlo, hned je zvedl. To je pěkné, jemine!
Ještě jedno nedojedl a už má chuť na jiné.
Jenda sedí pod jabloní, jablíčka až k němu voní.
Jedno spadlo, hned je zvedl. To je pěkné, jemine!
Ještě jedno nedojedl a už má chuť na jiné.
Nesla si Evička jablíčka v košíčku,
potkala Pepíčka, měl novou čepičku.
Pepíčku, Pepíčku, půjč mi tu čepičku!
Půjčím ti, Evičko, až mi dáš jablíčko.
Jeden, dva, tři,
my jsme bratři.
Který je to mezi námi,
co se schoval do té slámy?
Mrkev, zelí křen,
to je tuhle ten.
Čtyři hrušky a tři jablíčka,
kdopak to sečte? Anička?
Na prstech počítá a pak oznámí:
Copak jde sčítat jablka s hruškami?
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
cos to, Janku, cos to sněd?
Brambory pečený,
byly málo maštěný.
Byl jeden domeček,
v tom domečku stoleček,
na stolečku mistička,
chyběla v ní jablíčka.
My jablíčka natrháme,
do mističky si je dáme.
Dědek řepu zasadil,
u pole se posadil,
čeká, čeká,
mráz ho leká,
sluníčka se bál, dešti jenom lál.
Bez večeře, bez oběda
čeká dědeček,
najednou se hlína zvedá,
roste kopeček. …
Něco kulatého,
něco hladkého,
něco kyselého,
něco sladké.
Hráček je kulatý,
čočka je hladká,
zelí je kyselé,
mrkev je sladká.