Sportování
Zděšen pejsek kvičí:
Můj pán se snad zničí!
K čemu stojky, dřepy, kliky,
cvičí, cvičí, cvičí?
Chce být silný, zdravý?
Chce se dočkat slávy
– anebo ho sportování
doopravdy baví?
Zděšen pejsek kvičí:
Můj pán se snad zničí!
K čemu stojky, dřepy, kliky,
cvičí, cvičí, cvičí?
Chce být silný, zdravý?
Chce se dočkat slávy
– anebo ho sportování
doopravdy baví?
Jmenuji se Kačka,
jsem pro holky hračka.
V kočárku si pěkně hačnu,
když je třeba,
plakat začnu.
Stačí jenom chvilinka,
z děvčátka je maminka.
Sotva snědli kaši s medem,
zamávali: Čau a jedem.
Sedli na své tříkolky
a už jedou do školky.
Duben se nasměje:
prohání po parku
studené krůpěje
z dešťových pohárků.
Sluníčko zatočí
paprskem nad louží.
Komu pad do očí,
po jaru zatouží.
Máme doma chytré štěně.
Nepobíhá potřeštěně,
kde trať cestu překříží,
po značce se rozhlíží.
“Pozor, pejsku”, říká značka,
“tady chodit není hračka!
Vláček do hor, vláček z hor,
JEZDÍ TUDY BEZ ZÁVOR.”
V zahradě, kde zeleň trčí,
sedmikrásky svůj květ krčí,
malé, bílé, prosté kvítí,
zlatem slunce na něj svítí.
…
V těle hodně kloubů máme
tělo jimi ohýbáme.
Máme loket, rameno,
kotník, kyčel, koleno
a pak taky naštěstí
pohyblivé zápěstí.