Když já se vytáhnu
Když já se vytáhnu,
až ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.
Když já se vytáhnu,
až ke sluníčku dosáhnu.
Když já se skrčím,
do výšky skočím.
Když já si lehnu,
ani se nehnu.
Buky, smrky, buky, smrky,
kousek vedle čtyři jedle,
jeličí a spadlé šišky,
všude kolem žluté lišky,
břízy, lísky, černý bez,
dohromady hustý les.
Hajný chodí sem a tam,
celý les má spočítán.
Srnec, srnka, jedle, smrk
a ven z lesa půjde vlk!
Kruh je slunce, talíř, tečka,
had stočený do kolečka,
kruh je volant, koláč, míč,
kdopak půjde z kola pryč?
Padá na zem suché listí, stromy půjdou brzy spát.
Každý přece snadno zjistí, že už nastal listopad.
Chodci, pozor, červená!
Není pro nás určená.
Až se zelená rozsvítí,
můžeme rychle projíti.
Jestlipak víte,
jak jaro budí zem,
no přece zlatým
slunečním paprskem,
zaťuká,
pohladí studenou
mokrou mez,
zavolá ,Vstávejte, jaro je právě dnes!
Ententyky, dva špalíky
čert vyletěl z elektriky.
Být to, pane, letadlo,
špatně by to dopadlo!
…
Pole jsou
uz dávno holá,
hola – škola
na nás volá,
a my jdeme,
mámo táto,
ať je zima nebo bláto.