Haló, děti, povězte mi,
jakpak je to s kalužemi?
To je krátká pohádka:
jsou to ptačí zrcátka.
Haló, děti, povězte mi,
jakpak je to s kalužemi?
To je krátká pohádka:
jsou to ptačí zrcátka.
Podívej se, babičko, namaluji sluníčko,
sluníčko má očka, jak nějaká kočka,
sluníčko se usmívá a tiše si povídá:
Svítím, svítím na stromy, posvítím i na domy,
svítím také kotěti, nejvíc svítím na děti.
Dokud běhá širým polem
zajíc ušáček,
nemusí se koukat kolem,
obejde se bez značek.
Vyběhne-li na pěšínku,
máma na něj zavolá:
Dávej pozor, milý synku:
To je cesta pro kola!
Na zarádce pro maminku
pěstoval jsem konvalinku.
Sluníčko volal v nečase,
mráčky prosil v parném létu,
a pak jsem spatři po čase
maminku vonět k tomu květu.
Šel zajíček brázdou,
měl kapsičku prázdnou,
potkala ho Káča,
dala mu koláča.
Sedí žába v rákosí,
tahá myšku za vousy.
Myška píská,
žába výská.
Kuňky, kuňky, kuňk,
do vodičky žbluňk.
Všechny myšky z hnízda,
bude velká jízda.
Připravte si síly,
kutálíme sýry.
Celý článek »
V rybníce světnice,
po stranách police,
barevné hrníčky,
pokličky, dušičky.
Zelený pán
není tu sám.
Okoun, štika, kapr,
věrný jeho bratr.
U mlýna to pěkně klape,
ze šosu mu voda kape.
Devět hlav a devět tlam,
princezničky baští sám.
Chtělo by to Honzíka,
jinak všechny spolyká.
Devět žhavých jazyků
pálí holky za zvyku.
Šel tatínek do lesa,
že tam kluka vytesá.
Vyřezal mu tělo, hlavu,
ještě trochu spravit bradu.
Tohle zvláštní děcko
slupne skoro všecko.