Plíží se kolem chalup
jak zloděj, když se chystá na lup,
a taky loupí,
ten vítr protivný a hloupý,
čepice klukům, děvčatům zdvihá šátky,
rozfoukne listí, nic nevrátí zpátky.
Když babí léto nese v dálku,
píská mu cestou na píšťalku
a ještě večer, než se setmí,
po návsi prožene se s dětmi.
Potom si vleze do komína
a straší coby Meluzína.
Podzim se nám nahlásí:
Nesu chladné počasí!
Ranní mlhy, kapky deště,
chcete k tomu vítr ještě?
Namaluji listy stromům,
pak je sfouknu na zem k domům,
udělám z nich nakonec
pěkný pestrý koberec.
Podzim vchází do dveří,
žloutne listí, den se krátí,
nikdo ani nevěří,
že už krásné léto končí,
podzim vchází do dveří.
Ze stromů se hrušky smějí,
jablíčka jsou červená,
podzim, ten z nás pro každého
na zahradě něco má. …
Já jsem vítr jako drak,
rozeženu každý mrak.
Utíkejte, utíkejte,
ať mu všichni utečete.
Klasická honička. Buď na vychytání všech dětí, nebo po chytnutí jednoho dítěte se stane drakem, nebo se po chytnutí může nějak vykoupit, (viz. Mrazík)
Záměr: Kontakt, Postřeh, Rozvoj hrubé motoriky, Zábava
Vítr křídly mává,
vyplašil nám páva.
Zvedá prach a listí,
oblohu nám čistí.
Zahnal všechny mraky,
vypustíme draky.
Ať si vzhůru letí,
pro radost všech dětí.
Odkud ten vítr fouká?
Ze sítě od pavouka.
Odkud ten vítr vane?
Z polí od hrušky plané.
Odkud ten vítr duje?
Ze skal od černé sluje.
Odkud ten vítr fičí?
Ze smrčin od jehličí.
Odkud ten vítr hvízdá?
Z lesů od svého hnízda.
Ťuká, ťuká deštík
na červený deštník.
Ťuká, ťuká prstíkem,
co je pod tím deštníkem?
To jsem já, panenka,
točí se mi sukénka.
To jsem já, panáček,
zmáčí se mi můj fráček.
Já tě nechci kapičko,
já mám radši sluníčko.
Na louce to krásně voní,
kytičky tam hlavy kloní.
Sluníčko je ohřálo,
vodičku jim nedalo.
A tak prosí deštíček,
dej nám trochu kapiček.
Honily se šedé mraky,
v dešti mezi paneláky.
Trvalo jen malou chvíli,
než do sebe narazily.
Teď ví celá zeměkoule,
proč i mraky mají boule.
