Zimní básničky

Zimní snění

Sníh se sype z bílých peřin,
tiše padá do strání.
Postavím si sněhuláka,
copak mu dám k snídani? …

Přišla zima, už je tady,
nakoukla nám do zahrady.
Já bych se jí zeptal rád,
proč mi leze pod kabát?
Proč mi hladí záda?
Asi mě má ráda.

Stál sněhulák na šišato,
kdo ho stavěl, může za to.
Bum, sněhulák spad,
budem počítat.
Jedna, dvě, tři, tys to byl,
tys to špatně postavil.

Bědoval vrabčák na zimu,
škoda, že nemám peřinu!
Zebou mě nohy, studí mě nos,
protože skáču i v zimě bos.

Sněží snížek sněží
kolem starých věží.
Běž Jiříčku, běž,
přines mi tu věž.

Věž je těžká táto,
na nohou má bláto.
A na hlavě sníh,
sotva bych ji zdvih.

František Hrubín

Obří tělo, mračný zrak,
venku stojí sněhulák;
mráz-li pálí, vítr duje,
sněhulák se pošklebuje:
Dobře tak!

Bude zima, bude mráz,
kam se ptáčku, kam schováš?

Schovám já se pod hrudu, tam já zimu přebudu.
Schovám se do javora, tam bude má komora.
Schovám já se pod mezu, až přestane, vylezu.
Až přestane, vyletím, širý svět rozveselím,
půjde milá na trávu, zazpívám jí nad hlavú.