Zvířata domácí

Milý strýčku, tečka.
Posílám ti křečka, tečka.
(dítě máme zády k sobě a jako píšeme po zádech
a při slově tečka jemně uděláme prstem tečku)
Křeček škrábe (škrábeme dítěti záda),
kouše (prsty naznačíme kousání), lechtá (dítě polechtáme),
pozor ať vás neulechtá. (stále lechtáme)
Zalepíme do obálky (dítě pohladíme po zádech jako když zalepujeme obálku),
nalepíme známku (jako přlepíme známku),
dáme razítko (ťukneme pěstí na známku)
a pošlem poštou (vezmeme dítě za ramínka odstrčíme je).

Mourovatý Mourečku,
proč jsi dostal horečku?
Já jsem místo medu,
lízal kostku ledu.

Kocour – kočka – kočička,
velký – menší – maličká.
Ta čtvrtá je na hraní,
do postýlky na spaní.

Zpívá kohout kykyryký,
umí jenom dvě slabiky
a umí je nazpaměť,
dopředu a zase zpět.
Ani hlásku nepoplete,
zpívá, že mu peří kvete,
a kdo se ptá proč,
pro slepičí kvoč!

Skáče kůzle po dvorečku, vystrkuje rohy,
pomekává na ovečku, že má k hudbě vlohy.
Meeé, meeé, dej si se mnou repeté,
prosí kůzle stračenu, , co má z rohů anténu.

Stará husa domů klusá, nese nákup těžký,
posadí se k odpočinku, na dva spící ježky.
Ó je jé, ó je jé, než se husa naděje,
než si přečte noviny, má v zadečku bodliny.

Deset myší kočku slyší,
deset myší hlasy ztiší,
jedenáctá juchá,
protože je hluchá.

Kdo by nechtěl hodně znát,
umět číst a počítat?
I když je ještě maličká,
to vše chce umět kočička.