Portál pro rodiče a pedagogy-učitele.
Informace, náměty, zkušenosti.
Učební materiály, vzdělávací program.

Malenka

Školáci.com – pro rodiče a učitele | Portál pro rodiče a pedagogy-učitele


» (87) | Vložit komentář
Rubrika: Pohádky

V jedné chaloupce nedaleko vesnice žila jedna stará žena, která si celý život moc přála děťátko. Jednoho dne se rozhodla zajít za známou čarodějnicí, která by jí snad mohla pomoci.
Žena: Moc tě prosím o pomoc. Velice ráda bych měla malou holčičku.Čarodějnice: Tady máš ječné zrnko, vlož ho do květináče a dobře opatruj. Uvidíme, jak ti osud bude přát.

Žena učinila přesně tak, jak čarodějnice řekla. Celý měsíc zalévala zrnko a ani na okamžik ho nepustila z očí. Záhy ze zrnka vyrostala krásná květina s jemnými lístky. To bylo, ale radosti, když žena uprostřed květu spatřila malilinkatou holčičku.
Vzala ji do rukou a radostně ji přilnula k sobě. Děvčátko bylo tuze roztomilé, a protože nebylo větší než malíček, nazvala ji Malenka.
Malenka měla za postýlku skořápku z vlašského ořechu a přikrývkou jí byli listy tulipánu. Žena si celé dny hrála s Malenkou a poslouchala její krásný zpěv. Tím se splnilo kouzlo čarodějnice.
Jedné noci, když už Malenka sladce spala v postýlce, dostala se do domu ohyzdná, zelená ropucha. Jakmile uviděla spící dívenku, zaradovala se.

Ropucha: To by byla hezká ženuška pro mého synáčka.

Ani na chvilku nezaváhala, vzala ořechovou skořápku s Malenkou a utíkala do zahrady. Tam u rybníka byl močál, kde uprostřed rákosí a blatouchů bydlela žába se svým synem. Skořápku se spící Malenkou nechala na listu leknínu. Když se ráno Malenka probudila a uviděla všude kolem sebe jen vodu, rozplakala se.

Stará ropucha začala stavět v bahně útulek pro budoucí manžele. Celý domek byl ozdoben rákosem a vodními lepkavými rostlinami.
Když už bylo všechno připraveno, ropucha zavolala syna a společně plavali k listu, na kterém nechala Malenku.

Ropucha: Zdravím tě krásko. Už je na čase seznámit tě s tvým nastávajícím.

Ropušin syn: Kvak, kvak.

To bylo všechno, co dokázal říct ropušin synáček. Malenka byla tak krásná, že z toho dojetí nemohl ze sebe vypravit ani slovo.
Malenka byla velmi smutná, a jakmile ji nechali o samotě, zase se hlasitě rozplakala.

Rybičky zaslechly, co naplánovala ropucha a bylo jim krásné holčičky líto. Připlavaly proto k zelenému stonku, který držel list leknínu a překousaly jej. List plul dolů po řece pryč, daleko od ropuchy a její syna.
Malenka plula po řece a vítr list rychle hnal, když najednou přiletěl veliký chroust.

Uchopil Malenku a letěl s ní vysoko nad krajem, až když se unavil, posadil se na strom. Ten let malé děvčátko pořádně vylekal. Chroust byl však docela milý. Lichotil ji, obdivoval její půvab a vzhled, dokonce ji dal napít sladké šťávy z květů. Navečer pozval všechny své známé, aby jim představil svou krásnou nevěstu.

Chroust 1: Ta je ale ošklivá!

Chroust 2: Podívejte, má jenom dvě nohy! A jak je útlá v pase! Ta se vůbec nám chroustům nepodobá.

Chroust si vzal ty řeči vážně, hned o ní ztratil zájem a velice znechucen ji shodil se stromu. Malenka spadla do květu červené růže, ve kterém bydlela celé léto. Ale když všechny listy opadaly a začalo mrznout, musela si Malenka hledat jiný domov. Toulala se po lese až přišla na kraj pole, kde spatřila malý otvor v zemi. Byl to úkryt polní myši.

Myš: Ty moje drobátko, pojď dál a ohřej se.

Malenka si nic víc nepřála. Šla dovnitř a konečně jí bylo teplo. Děvčátko se myši moc zalíbilo a řekla jí.

Myš: Jestli chceš, můžeš u mne zůstat přes celou zimu. Budeš mi ale muset za to vyprávět pohádky a vařit mátový čaj.

Malenka dělala všechno, o co ji myš požádala. Myš byla velice ráda, že má společnost.

Jednoho dne přišel na návštěvu soused – krtek. Stará polní myš si velice svého souseda vážila. Byl velmi bohatý, měl dům s velkými sály a dlouhými chodbami a dobře zásobené spíže.

Myš: Malenko, budeš se mít nejlíp, když se provdáš za souseda. Krtek je sice slepý, ale ty se o něj dobře postaráš.

Krtek neměl vůbec rád slunce ani květy, které Malenka tak milovala. Před sluncem se skrýval v nejtemnějších chodbách. Malence se krtek nelíbil, za to ona jemu náramně, a když ještě slyšel, jak nádherně zpívá, k smrti se do ní zamiloval.
Už dlouho mu srdce tak prudce netlouklo.

Tak dlouho přemlouval Malenku, aby se šla s ním podívat do jeho podzemního království, až konečně souhlasila. Krtek ji vedl dlouhými chodbami až došli do jedné, kde ležela mrtvá vlašťovka. Krtek do ní strčil nohou a rozhněvaně řekl:

Krtek: Ubohé stvoření. Dovede jenom cvrlikat, nic víc. Žádný užitek z něj není!

Malenka: Jak můžete tak mluvit? Ptačí zpěv přece všem dává tolik radosti.

Krtek: Copak ty víš, moje malá. Darmojed je to a hotovo.

Malence bylo ptáčka líto a každou noc se za ním šla podívat a hladila ho po peříčkách. Jednou uviděla, že ptáček pootevřel oči.Vlaštovka byla přece jen naživu.

Dlouho byla ještě hrozně slabá, ale Malenka s velkou láskou o ni pečovala. Každý večer, když krtek usnul nebojácně chodila tmavými chodbami za ptáčkem. Nosila mu drobečky chleba a šťávu z malin, které získávala z krtkových zásob.
Jakmile se vlaštovce vrátily všechny síly, odletěla ven za jarním sluníčkem.

Mezitím krtek požádal Malenku o ruku. I když si dívenka na krtka už zvykla, jenom při pomyšlení na takového ženicha jí bylo do pláče.

Co však mohla dělat, když myš i krtek nepřipouštěli žádný odpor.

A tak se začala připravovat svatba. Šest pavouků tkalo svatební šaty pro nevěstu, které byly z té nejjemnější pavučiny.
Každý den při západu slunce utíkala Malenka ven. Loučila se s modrým nebem, teplým sluníčkem a voňavými květy.
Po svatbě měla už navždy bydlet hluboko pod zemí, tak ještě v den svatby šla naposled na procházku. Když chtěla dát sbohem sluníčku a vztahovala vysoko ručky, přiletěla vlaštovka.

Malenka: Buď zdráva, moje kamarádko. Krtek si mě chce vzít za manželku. Právě dnes máme mít svatbu. Jsem tak nešťastná.

Vlaštovka: Neplač, Malenko. Byla si ke mně tak laskavá. Díky tobě mám zdravá křídla a právě dnes letím daleko do teplých krajin. Jestli chceš, můžeš letět se mnou.

Malence radostí až zasvítily oči. Chtěla být co nejdále od krtka a jeho tmavého světa. Sedla si vlaštovce na záda a aniž by se ohlédla vyrazily na dalekou cestu. Po několika dnech doletěly do kraje, kde stále svítilo slunce a kvetly nejkrásnější květiny, jaké kdy Malenka viděla. Byl tam také jeden velice jemný bílý kvítek, kde vlaštovka nechala cestováním unavenou Malenku. Přátelsky se rozloučily a vlaštovka odletěla do svého hnízda.
Holčička byla okouzlena a hned na to si začala připravovat svůj nový domeček. To bylo ale překvapení, když zjistila, že má souseda.

Vedle na nejhezčím z květů seděl malý mužíček se dvěma bílými křídly.
Byl to elf – opravdový princ květů. Malenka na něm mohla oči nechat. Elf si ji také zvědavě prohlížel a pěkně se na ni usmál až dívce zrůžověly líčka.

Malenka a elf se spřátelili. Drželi se za ruce a radostně skákali z květiny na květinu.
Celé dny se houpali, pobíhali po lukách a popíjeli sladký nektar.
Jednoho dne Malenka vyprávěla princi, vše, co prožila. O ošklivém synovi ropuchy, tlustém chroustovi, slepém krtkovi a o své dobré kamarádce vlaštovce. O jednom tajemství se přece jenom nezmínila – že své srdce ztratila jenom pro něj.

Jaké ale bylo její překvapení, když ji jednoho nádherného večera elf vyznal lásku a požádal ji o ruku. V celé květinové říši nastala velká radost a všichni malí skřítci přišli na svatební hostinu. Byla tam rovněž vlaštovka, která jim také přinesla dar od čarodějnice – dvě rozkošná děťátka. A tak Malenka zůstala v kraji slunce a květin, kde tisíc let žila po boku svého milovaného elfa.

Přečtěte si také:

  • Líná žábaLíná žába Na kraji jednoho malého městečka u malinkého lesíčka byla tůň, teda tůňka. V tom rybníčku žila spousta zvířátek: čolci, mloci, žáby. A ti si od rána do večera hráli nebo závodili. Až na jednu žabku, jmenovala se Kvakulka. Ta jediná celý […]
  • O víle, která neuměla tančitO víle, která neuměla tančit Kdysi dávno v jednom hlubokém lese, žila, byla malá víla jménem Adélka. Společně se svojí vílí maminkou a tatínkem bydlela v dřevěné chýšce na okraji vílí vesničky. Už od narození byla Adélka velmi bystrá a chytrá, a proto moc ráda […]
  • Pohádka o mém hrnci v kredenciPohádka o mém hrnci v kredenci Byl ušatý, vlastně uchatý. Navrch zelený, uvnitř bílý a smál se, dokonce mluvil. Řeknete si, obyčejný hrnec ! A hrnce přece nemluví. Ale hned vás z toho vyvedu. Když má hrnec ucha, jako by měl uši. Slyší a poslouchá, co si povídáte. Za […]
  • O Kuliferdovi 3/14O Kuliferdovi 3/14 Kuliferda neměl ani ponětí o tom, co to je mapa a jak se v ní čte, lépe řečeno, jak se v ní orientuje, ale důvěřoval Molovi a tak kráčel za ním a byl zvědavý, co bude následovat. Mol vždycky kousek popolétl a pak čekal se skloněnou […]
  • Marnivá žábaMarnivá žába Žila byla jedna malá, zelená žába. Ale nebyla to jen tak nějaká žába, byla marnivá. Místo, aby celý den kvákala, až by uši všeho živého zaléhaly, tak zírala na svůj odraz v zrcadle. Tahle žába měla krásné a velké zrcadlo. Do něj mohla […]
  • O zapomenuté vlaštovičceO zapomenuté vlaštovičce Tenkrát, když ještě žila vlaštovička Švitořinka se jí stala neobvyklá příhoda. Zamilovala se totiž do vrabčáčka Čimčaráčka a veškerý svůj čas trávila jen s ním. Opustila dokonce i svoje pěkné hnízdečko, které si postavila na náspě […]

Licence: Všechny Digitální učební materiály jsou publikovány pod licencí Creative Commons.
Creative Commons License

Napsat komentář

Přihlásit se

Rubriky a témata

rozbalit vše | zavřít vše

Staň se redaktorem / redaktorkou

Přispěvatel-ka
Zaregistruj se » Vkládej články

Líbí se Vám zaměření těchto stránek a obsahové téma je Vám blízké? Napište několik řádek textu. Rádi zveřejníme Vaše názory, příběhy, praktické zkušenosti, atd.
» Staň se redaktorem / redaktorkou

Doporučujeme

MojeGalanterka

Jdeme do školy

Sponzorované odkazy

Nápady a inspirace pro školáky

Přidejte se do skupiny a neváhejte všichni sdílet své nápady a inspirace.



FB stránky

FB skupina

Přidej se