Portál pro rodiče a pedagogy-učitele.
Informace, náměty, zkušenosti.
Učební materiály, vzdělávací program.

O černé zmiji Jiřině

Školáci.com – pro rodiče a učitele | Portál pro rodiče a pedagogy-učitele


» (102) | Vložit komentář
Rubrika: Pohádky

Jezevec Martin měl klid na své ubručené spaní. Malá kukačka Klotilda se odstěhovala až za tři kopce. A Jankovi bylo bez toho jejího věčného kukání také dobře.

On i takový zajíc potřebuje poslouchat, co kolem pařezu tiše na ostré drápky našlapuje a kdo mu nad hlavou křídly šustí. Však také má něco přítelíčků, kteří by si rádi pochutnali na zaječím stehýnku. Stačí jen chvilka nepozornosti a už by se s Jankovým kožíškem navždy kamarádil jestřáb Bedřich.

Panečku, sluníčko si po modré louce oblohy vyšlapuje v červnových pantoflíčcích, Janek poskakuje po pěšině a kouká po chutném soustíčku. Kousíček trávy, šťavnatý lupínek. To je správná zaječí čítanka!
Ale najednou zasyčení. Krátké, jako když se při píšťalce správný kluk řízne nožíkem do palce. Anebo, jako když u peciválka Vaňka na plotýnce poklička nad hrncem s vařenými bramborami nadskočí.

Kdopak to tady je?
Janek jen očkem za pařez nakoukne. Zrovínka za ten, na který si chtěl před chvilenkou vyskočit, aby se pořádně kolem rozhlédl.

„Á, to je potkáníčko! Zmije Jiřinka. Copak? Copak? Na svatého Jiří zakopli dva štíři?“
„Ale, mám trápení. Nikdo si se mnou nechce popovídat, každý má nějak moc naspěch,“ kroutí se na teplém kameni černá sousedka a švihá jazýčkem jako hospodář bičem.

„Nojo, moc práce, Jiřinko,“ souhlasí Janek a honem odskočí za šípek, aby se mu hovořilo líp. Kdopak ví, kdy taková zmije začne pošilhávat po něčem větším k jídlu.
„Dala jsem si tady schůzku s myškou Štěpánkou, ale ta pořád nejde a nejde,“ žaluje Jiřinka a zavíjí se do klubíčka.

„Jó, tyhle myši, těch aby se někdo dočkal,“ povídá zamyšleně Janek, „ty jsou od dob, co dostaly povolení, že můžou chytat kočky a zmije, pořád v jednom kolotoči.“

„Jaké povolení,“ diví se Jiřinka a jenom tak pro radost se zase z klubíčka rozplétá. „Přece odjakživa chytáme myši my a ne naopak!“

„No nic, letos se to změnilo. Támhle dole, pod strání, tam už mají myši všechny zmije vychytané. Dole ve Vrchlabí jim v Kablíkovic lékárně platí po hrníčku žita od kusu, tak to víš,“ vypráví Janek své báchorky, až se mu žaludek klepe od tajeného smíchu. A tváří se přitom jako největší dobrák.

Jiřinka si raději rozplétá poslední uzlík na zadečku. Co kdyby ty myši přišly? To se potom hadu s takovým sukem na konci špatně utíká. „To je ale vděk,“ zasyčí. „Jeden by si chtěl jen po sousedsku popovídat a čeká a čeká, a dočkal by se pěkného hovoru. Do lékárny za hrníček žita by mě prodala!“

To už zajíc ale Janek neslyší, protože Jiřinka šustí klikatou cestičkou v trávě. Jakpak by čekala na myší lovy. Přece jen se ještě ohlédne po teplém kameni. Ono by se líp plazilo trávou s plným bříškem!

A Janek poskakuje po pařízku a chechtá se na celé kolo, jak pěkně tu hloupou Jiřinku vylekal. To bude syčení a nadávání, až se potkají se spodními sousedy. Dole u polí, v těch kamenných hrázích, tam je had pod každým kamenem.

Na zaječí veselici se přece jen někdo jedním očkem kouká. Kdopak asi? Myška Štěpánka v šedivém kožíšku. Kdyby jenom koukala! Ohání se dlouhým klacíkem, co má na konci vidličku a kolíček na šňůrce uvázaný, chytá dlouhá stébla trávy do té vidličky.

„Jéjej, Štěpánko, teď tady na tebe čekala zmije Jiřinka,“ zubí se Janek, když konečně myšku zpozoruje.
„A tys mi ji, Janku, vyplašil,“ vzdychla a utřela si tlapkou šedivé čelo Štěpánka. „Já se za ní celý den pachtím a ne a ne ji chytit.“

Janek se posadí na pařez a sklopí překvapením dlouhé uši až na záda: „Ale ne! Ty chytáš zmije?“
„No a k čemu by mi ta hůlčička s rozporkou asi byla? Co? A potom, dole ve městě dva hrníčky žita za jednu zmiji platí,“ ukáže Štěpánka tlapkou dolů do údolí.

Janek se kouká a kouká, slovíčka z pusy nevydrolí.
Štěpánka nafoukne tvářičky jako balónky a šup. Už je v černé díře pod kamenem. Ono s rozkaceným zajícem není pro myšku zrovna moc snadné špásovat.

Ale Janek, ten jenom pokyvuje hlavou: „Jó, tyhle myši.“

Autor: Luboš Zelený, Trutnov

Přečtěte si také:

  • PodzimPodzim Přišel podzim do zahrady, všechny barvy namíchá, s každým lístkem ví si rady, barvy na něj nadýchá. Konec léta je tu, děti, podzimní už přišel čas, listí k zemi s větrem letí, plno zlata je tu zas.
  • Dice readingDice reading Aktivita do hodin anglického jazyka. Jednotlivé tvary nastříháme, podlepíme tvrdším papírem a slepíme do tvaru kostky. Žáci pracují ve dvojici (či malé skupince), házejí postupně kostkou a tvoří správné věty/otázky. Důraz je kladen na […]
  • VánoceVánoce Zazpíváme koledu pro bábu i pro dědu. Zazpíváme jedličce, drahé mojí matičce. Zpíváme druhou, že právě budou. Zpíváme tátovi, prskavky napoví.
  • Ať jen padá rosičkaAť jen padá rosička Ať jen padá rosička, ať jen roste tráva, když má Straka píce dost, chutné mléko dává.
  • Mocniny s desetinným základemMocniny s desetinným základem Prezentace vhodná k samostudiu i jako podpora přímé výuky. Opakování pojmu mocnina. Postup výpočtu mocnin desetinných čísel. Příklady k procvičení. Očekávaný výstup: provádí početní operace v oboru celých a racionálních čísel; užívá ve […]
  • Pejsek Punťa, chytrý psíčekPejsek Punťa, chytrý psíček Pejsek Punťa, chytrý psíček, v pátek v parku našel míček. Byl moc pěkný, veliký, s červenými puntíky.

Licence: Všechny Digitální učební materiály jsou publikovány pod licencí Creative Commons.
Creative Commons License

Leave a Reply

Přihlásit se

Rubriky a témata

rozbalit vše | zavřít vše

Staň se redaktorem / redaktorkou

Přispěvatel-ka
Zaregistruj se » Vkládej články

Líbí se Vám zaměření těchto stránek a obsahové téma je Vám blízké? Napište několik řádek textu. Rádi zveřejníme Vaše názory, příběhy, praktické zkušenosti, atd.
» Staň se redaktorem / redaktorkou

Doporučujeme

MojeGalanterka

Jdeme do školy

Sponzorované odkazy

Nápady a inspirace pro školáky

Přidejte se do skupiny a neváhejte všichni sdílet své nápady a inspirace.



FB stránky

FB skupina

Přidej se