Jméno autora: redakce

Dobrý den děti, chtěla bych se Vás zeptat, jak se člověk cítí, když je sám? Někdy máme chuť být sami, aby nás nikdo nerušil, ale já mám na mysli být úplně sám, nemít nikoho, kdo by si třeba s námi hrál nebo si s námi povídal tak jako v tomto příběhu o knoflíku.

Ztracený knoflík

Cvrnk! Júú!
Uletěl knoflík z košile a zakutálel se do nejtmavšího koutku pod postelí. Co myslíte děti, kdyby uměl knoflík mluvit, co by asi řekl?

„Jé, kde to jsem? To byl skok, viděli jste to? Kam jsem se to dostal to je paráda. Tady se aspoň nebudu muset pořád zapínat a rozepínat. Nikdo mě tu nenajde, to je nejlepší místo na schování.“ …

Ztracený knoflíkČíst více »

Na samém konci jedné malé vesničky stojí dvě chaloupky, které mají svá okýnka přímo naproti sobě. První domeček je velmi pěkný, krásně spravený, pěkně udržovaný s úplně novou střechou, kdežto ten druhý je už tuze starý, neobydlený, již napůl zbořený s propadlou a děravou střechou. Okýnka nového domečku jsou krásně čistá a vyzdobená, zatímco všechna okna v chaloupce tam odnaproti jsou rozbitá, zaprášená, oprýskaná a úplně holá. Jedno z okýnek se jednoho dne zadívalo na všechna ta pěkná okýnka nového domečku a začalo být hodně smutné. „Proč nemůžu být i já …

O smutném okýnkuČíst více »

Lucinka ležela ve své postýlce s medvídkem v náručí a ne a ne usnout. Za oknem se na ni usmíval Měsíc v úplňku. Úplněk se říká Měsíci, když září na obloze jako nedělní koláč od babičky. Lucince se zdálo, že na ni Měsíc mrká a něco jí chce říct. Vstala z postýlky a šla k oknu.

„Co bys mi rád pověděl, Měsíčku?“ zeptala se potichoučku.
…

Měsíc a LucinkaČíst více »