Pampeliška
Když jsem potkal pampelišku,
měla slzy na krajíčku.
Řekni lidem, prosím tě,
ať se na mě podívají,
ale ať mě netrhají,
ať je ten hezký svět,
ještě hezčí o můj květ.
Když jsem potkal pampelišku,
měla slzy na krajíčku.
Řekni lidem, prosím tě,
ať se na mě podívají,
ale ať mě netrhají,
ať je ten hezký svět,
ještě hezčí o můj květ.
Na zarádce pro maminku
pěstoval jsem konvalinku.
Sluníčko volal v nečase,
mráčky prosil v parném létu,
a pak jsem spatři po čase
maminku vonět k tomu květu.
Kopretiny, kopretina,
všechny stejné, každá jiná.
Fouká větřík, v louce tráva
pod větříkem polehává.
Namaloval malíř v knížce
žlutý klobouk pampelišce.
Sedmikrásku v bílém šátku,
kapky rosy na památku. …
Když sluníčko zapadá,
sedmikráska chřadne.
(stojíme, spojené ruce před sebou, klesáme do dřepu)
Ke spánku se ukládá
do postýlky chladné.
(spojené ruce střídávě dáváme
k pravé a levé tváři jako když spinkáme)
Až já najdu konvalinku,
dám ji k svátku pro maminku
vím, že se jí tuze líbí,
potěšení mámě slíbí,
…
V uších slyším něžnou větu,
když jsou stromy v plném květu,
zahrada se krásou pyšní,
květem jabloní a višní.
…