Květiny, rostliny, stromy

Slunce volá na sněženku

Slunce volá na sněženku,
podívej se, jak je venku!
Slunce volá do oken,
děti, haló, pojďte ven!

Už si vrabci koupou bříško, už se káča točí,
kde jsi byla pampeliško, od čeho máš oči?

Od slunce, od zlata! Jak jsem se tam zahleděla,
hned jsem byla zlatá celá jako housata.

Pampelišky, povězte mi, podruhé se ptám:
Čím otvírá slunko zemi, kudy pouští jaro k nám?

Žežulky si povídají, že jsou vrátka v jednom háji,
ke vrátkům je zlatý klíč, petr-petr-petrklíč.

Maminko, co to tu máme?
Krásné, malé sazeničky.
Kam je ale všechny dáme?
Do záhonku pro kytičky.
…

“Ty sis nějak pospíšila,
celá zem je ještě bílá,”
mne si oči sluníčko,
“ukaž se mi kytičko.”
…

Voní tráva,
hlavně zrána.

Kytičky tu vstávají,
ptáčci křídly mávají.
…

Zemi dusí ještě sníh,
skrývá se i v oblacích.
Bledulka ven vykukuje,
klobouček si upravuje.
…

Kytici květů natrhám,
do náruče ti ji dám.

Můžeš si k ní přivonět,
poznáš, jak voní každý květ.
…

Strom se svými kořeny
stojí pevně na zemi.

Větve se tu k nebi pnou
zakončeny korunou.
…

Letní louka ve své kráse, něžná prostým kvítím zdá se,
sečná tráva létem voní, vůně pylu padá do ní.

Kopretiny kvítek bílý, vábí včelky i motýly,
poletují z květu na květ jež se vánkem stačí zachvět.
…

Nepřehlédne žádný pták,
v poli rostlý vlčí mák,
jeho květ je jasně rudý,
nevonící, prostý, chudý.
…