Říjen 2011 - Strana 4 z 4 - Školáci.com - pro rodiče a učitele

Noční honby

05.10.2011 Publikoval(a): redakce

Za tmavých nocí, kdy fičela meluzína, lámala stromy a odnášela došky z chalup, běsnily na Strmilovsku noční honby. Za jedné takové noci ponocný, aniž by věděl proč, kráčel ke křížku na Nivce(stával kdysi v místech, kde nyní bydlí Filsakovi). Rozhlížel se po okolí, vtom viděl, jak ze čtyř různých stran jedou čtyři jezdci na bílých koních. Na Kamenitém se srazili a zle se potýkali. Pak se nečekaně rozjeli na všechny světové strany. Jeden jel kolem ponocného. Vmžiku ho vytáhl na koně a temným hlasem pravil: Oči máš, nevidíš! Uši máš, neslyšíš! Až zase přijedeme, zůstane na živu, jen co bude mezi studánkami Klechtačkou, Růženkou a Javorkou. Pak ponocného shodil dolů – právě na náměstí. Od té doby ponocný špatně viděl a nedoslýchal. Celý článek »

Rubrika: Jihočeský kraj
Vložit komentář

O domečku, který chtěl mít nožičky

04.10.2011 Publikoval(a): redakce

Čtyři okna jeden vchod
a pět schodů včele,
nohy by mu přišly vhod,
prošel by se směle.

Rubrika: Geometrické tvary
Vložit komentář

Tondovy tanky

04.10.2011 Publikoval(a): redakce

Tonda tahá boty. Táto, tahej taky!
Tondo, co to taháš? To jsou, táto, tanky.

Rubrika: Osoby, Věci
Vložit komentář

Chvilička

02.10.2011 Publikoval(a): redakce

Počkej mami chviličku, zazpívám Ti písničku.
Počkej mami ještě chvíli, nasbírám si síly.
Počkej mami ještě dnes, natrhám Ti černý bez.

Autorka: Ida (8 let)

Rubrika: Maminka
Vložit komentář

Stojí

01.10.2011 Publikoval(a): redakce

Stojí, stojí stůl, na stole, je sůl.
Stojí, stojí stodola, sto stehlíků, dokola.
Stojí, stojí stupínek, na něm je sto semínek.
Stojí, stojí stolístka, na sucho si nestýská.
Stojí, stojí sto hostů, vystoupili u mostu.

Rubrika: Věci
Vložit komentář

Pohádka o mém hrnci v kredenci

01.10.2011 Publikoval(a): redakce

Byl ušatý, vlastně uchatý. Navrch zelený, uvnitř bílý a smál se, dokonce mluvil. Řeknete si, obyčejný hrnec ! A hrnce přece nemluví. Ale hned vás z toho vyvedu. Když má hrnec ucha, jako by měl uši. Slyší a poslouchá, co si povídáte. Za chvíli se naučí i mluvit, zkouší si to nejdříve tiše v kredenci a pak se odváží i nahlas. Ale nepředbíhejme.

Než můj hrnec promluvil, byl to dareba skoro k ničemu. Co mohl, nedovařil, co mohl, spálil či připekl. Takový Budižkničemu! To jsem si o něm myslela. Dokonce už i moje babička s ním mívala trápení. Jednou se jí vysmekl z rukou, poskakoval ze schodů a notně se otloukl. Tam, kde se na něm odrazil zelený smalt, tam Celý článek »

Rubrika: Pohádky
Vložit komentář