Na dveře již jaro ťuká,
sníh odtává, led už puká,
mokrý sníh pod sebou skrývá
jara květ, jenž prvním bývá.
Poupátka pod sněhem trčí,
kvítečky se k zemi krčí,
květy mají barvu sněhu,
odkrývají krásu, něhu.
Ve sněhu se kvítek bělá,
potěšení lidem dělá,
i když sníh je ještě venku,
jaro dýchá na sněženku.
Květ sněženky bílý, malý,
krásu jara poodhalí,
sněženky ten čistý květ,
začíná se rozvíjet.
Ve sněžence sněhobílé,
probouzí se jarní chvíle,
ve sněženkách dřímá kouzlo,
ze sněhu do trávy vklouzlo.
Sněženky jsou kvítky něžné,
vyrostlé v pokrývce sněžné,
z poupátek se rozvil květ,
voní jarem, těší svět.
Alena Chudobová
