Zimou zkřehlý zajíček, opustil svůj hájiček. Byl ještě tak maličký, rostl bez své matičky.
Neznámou on cestou vyšel, něco na zub hledat si šel. Zpočátku byl samý smích, obdivoval padlý sníh.
Hledal pole se zelíčkem, s jiným potkal se zajíčkem. Ten mu řekl:
„Zajíci? Co máš ve své palici? Kdepak zelí v zimě v poli?“
zajíčka to tuze bolí, měl na zelí velkou chuť, šel ho hledat, buď jak buď!
Sníh však všechna pole zavál, zajíc dělal proto kravál! Pláče, kvičí, bolí bříško, tak se těšil na zelíčko!
Zajíc cítí velký hlad, venku zima, mráz a chlad! Svoje pacičky má zkřehlé, náhle vidí cosi vedle!
Celý článek »












